Daleko od domova

Daleko od domova

No, to bije A12. Kdybych byl doma, pil bych ranní kávu v našem bytě v pátém patře a sledoval a poslouchal provoz na rušné ulici a na přechodu dole. Vlaky by dorazily a rozšířily se do podzemní stanice Newbury Park a přivedly tisíce dojíždějících do rušného a hlasitého centra Londýna. Nejsem doma. Vlastně jsem daleko od domova.

Je 5:30 a slunce se právě zvedlo. Piju čerstvou černou kávu, která se pěstuje na místě na Tanna - sopečný ostrov ve Vanuatu. Neexistuje žádné mléko, ale přidal jsem hodně cukru, abych to kompenzoval. Všimli jsme si na našem balkoně v Surfside v okrese Pango v Efat, Vanuatu. Z moře fouká silný, chladný vánek a je tam povodeň. Za námi je měsíc stále vysoký na obloze, zatímco slunce se otevírá nad obzorem vlevo a mraky se ponořily do jemné růžové barvy. Vlny se rozbijí jen pár metrů pod námi.

"Co bychom mohli chtít víc?" Kia se ptá. „Možná nějaké mléko,“ říkám s úsměvem.

JetLag se ujistil, že vstaneme brzy. Dorazili jsme na dva včera odpoledne po velmi dlouhé cestě z Londýna přes Singapur a Austrálie. Celkem jsme strávili asi 24 hodin v letadle a trvalo téměř 36 hodin od začátku v Londýně do přistání v Port Vila na třech kontinentech. Byli jsme vyčerpaní a naléhavě potřebovali sprchu, ale nejdůležitější věc: přišli jsme bezpečně s našimi zavazadly a kromě poněkud rozlité rýže a kari, na mých kalhotách ve druhém letu, bez rozpadu.

Po zahájení Brisbane jsem usnul a krátce nato se probudil na tyrkysové útesy, písečné pláže a zelené ostrovy. Když jsem zkontroloval naši letovou trasu, předpokládám, že to byla nová Calmedonia, ale nejsem si jistý. Náš první pohled na náš cíl byl docela dramatický, ale nebyl to jen Blue Sky a zasněný bílý písek. Bylo odpoledne, zataženo a pršelo.

Po poměrně dlouhé linii celních celních úprav, úsměvem a razítkem úředníka jsme popadli naše čekající zavazadla z dopravního pásu, rychle jsme si vyměnili několik dolarů do místní měny (VATU) a vydali jsme se ven, abychom si vzali taxi pro naše ubytování. Zjistili jsme, že ostrov tropický, svěží a zelený, teplý a vlhký, ale s chladným mořským vánkem, který přes nás fouká.

Když jsme dorazili do hotelu, došlo k malému zmatku: možná budeme muset změnit pokoj pro naši třetí noc, ale Samantha, australská majitelka, nám říká: „Neboj se“. Věříme, že to dělá správně, takže jsme šli do našeho pokoje. Nachází se přímo na pláži, vzdušný a chladný s skvělým výhledem. Střechy jsou svinuté slámy a výzdoba je jednoduchá - v pořádku.

Byli jsme naprosto otřeseni, takže po krátké sprše a krátké procházce na pláž jsme se rozhodli krátce zdřímnout a vstát na večeři v 18:00. To nešlo podle plánu. O dvanáct hodin později se probudíme na náš „rychlý zdřímnutí“ a tady jsme - pokud nikdy předtím z domova. První den „Naše cesta z vašeho života“. To je vše. Nemohu to docela pochopit. Dnes ráno sedíme na našem balkoně, sledujeme východ slunce nad Tichým oceánem a voní mořský vzduch. Pokud je to známka toho, že věci přijde, pak ... no, co bychom se mohli více líbit?

Jsme tady a jsme šťastní. Bude to chvíli trvat, než se usadíte, ale víte co? Žádné starosti. Pojďme a dejte snídani v plážovém domě.

Prohlášení o misi: Atlas & Boots