Vzestupy a pády našeho stěhování do země

Vzestupy a pády našeho stěhování do země

Ukázalo by se přestěhování do země po třech desetiletích v Londýně strašně špatné? Sdílíme vrcholy a pády naší doby v Dales

Konečně jsme se usadili. Po čtyřech letech na cestě, přerušované úseky v malé francouzské vesničce, jsme konečně zpátky ve Velké Británii - no, tak nějak. Na listopad-prosinec a příští rok máme naplánované cesty do Namibie, Jižní Afriky a možná Kostariky, ale máme i stálý domov.

Dlouholetí čtenáři Atlas & Boots budou vědět, že jsme s Peterem v roce 2014 opustili Londýn, abychom cestovali po světě. Krátce jsme se vrátili v roce 2016, a přestože jsem byl nadšený, že jsem zpátky v Londýně, váhal jsem, zda se vrátit do městského života.

Brzy poté jsme si dlouhodobě pronajali naše příslušné londýnské byty a odjeli ze země do Francie. Od té doby jsme ve Spojeném království mezi postelemi a k ​​návštěvě rodiny a přátel využíváme pokoje pro hosty a Airbnb.

Věděli jsme, že nechceme být ve Francii navždy, ale rozhodli jsme se, že nechceme být ani v Londýně. Hledáme cíl. Petrovým instinktem bylo Skotsko, pro něj to nejkrásnější místo na světě, ale pro mě to bylo příliš daleko. Rozhodli jsme se něco mezi tím: malé město jménem Richmond na okraji národního parku Yorkshire Dales.

alt=”Výhledy na naši procházku v národním parku Yorkshire Dales se přesunou do přírody”>Atlas a botyPohledy z naší túry v národním parku Yorkshire Dales

Byla to trochu jízda na horské dráze. Odskočili jsme si z Airbnb na Airbnb, abychom uvolnili pokoj, zatímco naši dopravci pracují společně. Nemohli jsme cestovat pro případ, že bychom museli na poslední chvíli podepsat nějaké papíry, a musel jsem si předčasně prodloužit svůj pas (první světové problémy, já vím). Zatímco se to všechno dělo, dokončoval jsem také svůj román (vyjde příští rok – přihlaste se k odběru aktualizací!).

Netřeba dodávat, že to bylo hektické, ale tady jsme na jednom místě a lapáme po vzduchu. Už jsme v Richmondu šest týdnů a řekli jsme si, že by bylo dobré se zastavit, zhodnotit a podělit se o vzestupy a pády našeho stěhování do země.

UPS

Studie!

Máme volný pokoj. Máme volný pokoj! Máme volný pokoj! Udělali jsme z ní pracovnu a je dostatečně velká na dva velké psací stoly a pohovku.

V Londýně jsme měli dva maličké stolky opřené o zeď v ložnici, a kdybych pohnul myší příliš prudce, udeřil bych Petra do lokte. V žádném případě bychom si nemohli dovolit dům s volným pokojem v Londýně a to nám připadá jako skutečný luxus. Dům není dokonalý, protože jsme měli rozpočet (bohužel bez zahrady), ale je to docela dobrý výchozí bod.

Přístup do exteriéru

Jsme pět minut jízdy a 15 minut chůze do národního parku Yorkshire Dales. Je to jeden z 10 národních parků v Anglii, takže je asi spravedlivé říci, že je to jedno z nejkrásnějších míst v zemi. Úplně jsem se do ní zamiloval.

• alt=“Ein kurzer Spaziergang nach dem Umzug aufs Land“>
• alt=“Peter bewältigt einen Dales 30-Umzug aufs Land“>
• alt=“Der Gipfel verlagert sich aufs Land“>
• alt=“Kein Bedauern nach dem Umzug aufs Land“>
• alt=“Schafe auf einem Hügel entdeckt, nachdem wir aufs Land gezogen waren“>
• alt=“auf den Landweg wechseln“>
• alt=“Umzug auf das Land Cairns“>
• alt=“Ansichten, nachdem wir aufs Land gezogen sind“>

Atlas a boty

Okouzlující město

Abych byl upřímný, měli jsme štěstí, když jsme narazili na Richmond. Prohlíželi jsme si domy v malé vesničce Reeth v národním parku Yorkshire Dales, když se náš realitní agent zmínil, že bydlí nedaleko v Richmondu.

Vygooglil jsem si město a byl jsem ohromen. Vypadalo to jako příjemná rovnováha mezi městským životem a venkovskou vesnicí a jsem rád, že jsme vybrali něco napůl. Místo Murder Mile máme nyní poblíž Richmondský hrad a řeku Swale.

alt="Richmond Castle se tyčí nad městem">Čas snůNad městem se tyčí hrad Richmond

Přístup k občanské vybavenosti

To se může zdát směšné, vezmeme-li v úvahu, že pocházím z Londýna, kde máte přístup ke všem zařízením pod Božím sluncem, ale žít v Richmondu bylo zjevením. Vše je zde v docházkové vzdálenosti, ať už jsou to boty, posilovna, kino, místní knihkupectví, bazén nebo Costa Coffee*.

V Londýně jsem musel nasednout na autobus nebo vlak, abych měl přístup k některým z těchto věcí. To není jen teoretická výhoda. Od té doby, co jsme tady, jsem plaval osmkrát nebo devětkrát. V Londýně jsem byl naposledy plavat v devadesátých letech.

(*Ano, je zde Costa Coffee, i když preferujeme Duncan’s a Mocha 🙂

Pocit pohody

Narodil jsem se v Londýně a žiji tam 32 let svého života. Žil jsem v Tower Hamlets, Greenwich, Newham, Waltham Forest, Redbridge a Hackney. Měl jsem skvělou práci v centrálních londýnských kancelářích největšího knižního vydavatelství na světě. Jsem šťastný už mnoho let a Londýn je s ním neodmyslitelně spjat.

Ke konci mého působení tam však začal být pociťován hluboký nedostatek pohody. Každodenní dojíždění, neúprosný hluk, zápach, stres a naprostý nedostatek místa začaly být dusivé. V Richmondu je moje nálada klidná a potřebuji strávit trochu času zpátky v Londýně, abych si vzpomněl, proč jsem odešel.

V kině vidím Mission Impossible Fallout: Londýn vypadá tak úžasně. Miluji toto město a jsem velmi rád, že jsem zde znovu.

Po kině jdu domů: prosakuje mi do šatů cizí pot?

— Kia Abdullah (@KiaAbdullah) 2. srpna 2018

Tento týden jsem v Londýně a na KAŽDÉ straně budovy probíhají stavební práce. Svůj stůl jsem teď postavil uprostřed bytu naproti záchodu. pic.twitter.com/Ipu5Cqa0EF

— Kia Abdullah (@KiaAbdullah) 6. srpna 2018

Hloubky

FOMO

Nebudu lhát: dostávám FOMO (strach z promeškání). Přišel jsem o spoustu skvělých akcí, protože už nebydlím v Londýně. Tento týden mi například chybí samostatné prezentace knih mých přátel Gautama Malkaniho a Ariane Sherine.

Vynechání událostí a příležitostí není nic nového, protože tak často cestuji pro Atlas & Boots, ale když plavete se žraloky velrybími nebo lezete na sopky, zmeškat křest knihy není tak špatný pocit. Chlazení s knihou v ponožkách vám dává trochu FOMO.

Nedostatek rodiny a přátel

Velmi mi chybí rodina a přátelé. Opět to není nic nového, protože jsem byl dlouho pryč, ale tento krok má větší pocit stálosti.

alt="Všechny mé sestry a většina mé rodiny jsou v Londýně">Atlas a botyVšechny moje sestry jsou v Londýně

Věděl jsem, že ve Francii nebudu navždy, a když jsem cestoval, věděl jsem, že se do Londýna vrátím. Nyní je mým domovem Richmond a to je velmi zvláštní, když vezmeme v úvahu, že mých sedm sourozenců a mých 21 neteří a synovců všichni žijí v Londýně.

Nedostatek anonymity

Chybí zde anonymita. Město není tak malé, abyste poznali každého, ale já jsem tu jeden z mála barevných lidí. Netrčím úplně jako bolavý palec, ale vyčnívám. To je většinou v pořádku, až na to, že mám pocit, že se vždy musím chovat co nejlépe, aby si lidé nemysleli: "Ach, ta indická dívka je tak hrubá." (Nejsem Ind, ale víte, co tím myslím.)

Není to Londýn

co na to říct? Není to Londýn... ale pak o nic nejde. Byl jsem v některých z nejlepších světových měst – New York, Paříž, Řím, Barcelona, ​​​​Berlín, Sydney, Istanbul a tak dále – a neexistuje místo jako Londýn.

alt="Tam prostě není místo jako Londýn">Čas snůProstě neexistuje místo jako Londýn

Jsem zaujatý, protože je to můj domov, ale je tu energie (nebo bych měl říct tam), která je jiná než kdekoli jinde.

Od Camden Market a Carnaby Street po Brick Lane a Notting Hill má Londýn něco jistého: anarchický a bohémský, ale bohatý a ambiciózní. Překypuje hudbou, módou, divadlem a literaturou, a i když jsem 240 mil daleko, vždy se tam budu cítit jako doma.

Poslání: Atlas & Boots

        .