500 let rolnických válek: Od povstání k éře agrárního kapitalismu!

500 let rolnických válek: Od povstání k éře agrárního kapitalismu!

V roce 2025 má společnost dlouhou historii rolnických povstání, které hrály zásadní roli v politické krajině posledních 600 let. Článek Georga Seesslena na Freitag zkoumá komplexní vztah mezi farmáři a různými politickými hnutími a zdůrazňuje plynulost termínu „farmář“. Role rolníka, původně definovaná jako někdo, kdo žije na území a pěstuje potraviny, se v 18. století stále více ztotožňovala s pojmem „farmář“. Tento vývoj ukazuje, že zemědělci nejsou homogenní třída; pohybují se od chudých po bohaté, od mocných po bezmocné.

Role rolníků byla historicky často terčem mocenských bojů mezi feudálními a kapitalistickými silami. Politická hnutí, která se pokusila přivlastnit si rolnické války, zahrnovala marxisty, nacisty a různá konzervativní a liberální hnutí. Zemědělci jsou obvykle svázáni se svou půdou a bojují o svou ekonomickou existenci a svobodu. Venkovská společnost se však vyznačuje nestabilitou, která často vede k tlaku na migraci do měst nebo kolonií.

Příčiny povstání a nespokojenost

Zemědělci se museli vzdát velké části úrody a výdělku a poskytovat manuální služby. Tato ekonomická omezení byla posílena nevolnictvím a souvisejícími právy regulovaných domácností. Příkladem toho je „daň za smrt“, která vyžadovala, aby rodina zesnulého farmáře přenechala pronajímateli nejlepší oblečení a nejlepší kus dobytka. Mnoho farmářů žilo v situaci, kdy neměli téměř žádná vlastní práva a museli se podřizovat hospodáři. Rozhodnutí, jako je změna bydliště nebo sňatek, vyžadovala svolení pronajímatele, což vedlo k frustraci.

Rok 2015 byl rokem, kdy Martin Luther vydal své známé dílo „O Freyheith křesťanského muže“. Mnoho farmářů si Lutherovy výroky vykládalo jako podporu svých požadavků na konec nevolnictví, ale šlo o nedorozumění. Sám Luther neviděl světské požadavky jako biblicky podložené a prosazoval poslušnost pánům. Naproti tomu reformátor Ulrich Zwingli považoval Bibli za základ křesťanského života a tvrdil, že lidé mohou sesadit úřady, pokud poruší biblická nařízení.

Jednota a nejednota mezi povstalci

Nespokojenost zemědělců vedla v roce 1525 k vytvoření hnutí, které se v březnu sešlo v Memmingenu, aby formulovalo „Dvanáct článků“. Tyto články, které shrnuly požadavky farmářů, významně ovlivnil Christoph Schappeler, student Zwingliho. Ústředním požadavkem bylo zrušení nevolnictví, které bylo chápáno jako nevolnictví. Mezi další požadavky patřilo právo na svobodnou volbu kněze, lepší životní podmínky a odklon od nadměrné nucené práce.

Reakce pánů na tyto požadavky se vyznačovaly většinou nepochopením a ironií. Projevovali malou ochotu ke sjednocení, což vedlo ke vzniku vnitřních konfliktů mezi povstalci. Velkoněmecká selská válka, která začala v roce 1524, nakonec skončila tragicky, protože povstalci nakonec bojovali proti sobě a nebyli schopni prokázat jednotnou strategii.

V průběhu staletí se role zemědělců zásadně změnila. Militantní a politická obnova vedla k vytvoření hnutí, která obsahovala jak restorativní, tak reakční prvky. Tyto trendy nakonec vedly k jádru národního socialismu. K úpadku rolnictva a trvale změněným venkovským komunitám přispěly i následné poválečné modernizace. Zbývá vidět, že nespokojenost s politickými rozhodnutími a boj proti průmyslové destrukci jsou stálými společníky v historii zemědělců.

Vůdčí postavy nedávných rolnických povstání často pocházejí od vlastníků půdy nebo agrárních kapitalistů, což také odhaluje spojení s pravicovými extremisty. Seesslenův článek shrnuje, že je historicky náročné identifikovat neustálé hnutí svobody a odporu v rolnických povstáních, přičemž zdůrazňuje složitost a rozmanitost rolnického hnutí. Výzvy, kterým zemědělci čelí, jsou aktuální i dnes a jejich boj za ekonomickou svobodu a sociální spravedlnost je trvalým tématem.

Pro další informace o historii selských válek doporučujeme články na pátek a Poznání planety.