500 let rolnických válek: Od povstání po zemědělskou kapitalistickou éru!

500 let rolnických válek: Od povstání po zemědělskou kapitalistickou éru!

Memmingen, Deutschland - V roce 2025 se společnost ohlédne zpět na dlouhou historii rolnických povstání, která hrála klíčovou roli v politické krajině posledních 600 let. Článek Georga Sesslena v pátek zkoumá složitý vztah mezi zemědělci k různým politickým hnutím a osvětluje proměnlivost termínu „farmář“. Původně definována jako někdo, kdo žije na území a pěstuje jídlo, byla role zemědělců v 18. století stále více rovná termínu „farmář“. Tento vývoj ukazuje, že zemědělci nejsou homogenní třídou; Potahují se od chudých po bohaté, od velkého množství moci k moci.

Role zemědělců byla historicky často cílem mocenských bojů mezi feudálními a kapitalistickými silami. Politická hnutí, která se pokusila získat rolnickou válku, zahrnují marxisté, nacisté a různé konzervativní a liberální proudy. Rolníci jsou obvykle vázáni na svou zemi a bojují za svou ekonomickou existenci a svobodu. Zemědělská společnost je však charakterizována nestabilitou, která často vede k tlaku k emigru do měst nebo kolonií.

Příčiny povstání a nespokojenosti

Zemědělci se museli vzdát velké části jejich sklizně a výdělků a sloužit manuálním službám. Tato ekonomická omezení byla posílena nevolníkem a souvisejícími právy regulovaných domácností. Příkladem toho je „Levy v případě smrti“, který vyžadoval, aby rodina zesnulého farmáře musela opustit nejlepší roucho a nejlepší kus skotu pronajímateli. Mnoho farmářů žilo ve státě, ve kterém jen stěží měli svá vlastní práva a museli poslouchat pronajímatele. Rozhodnutí, jako je změna rezidence nebo rozhodnutí o manželství, potřebovala majetek pronajímatele, což vedlo k frustraci.

2015 byl rokem, ve kterém Martin Luther publikoval své dobře známé dílo „od Freyheith křesťana“. Mnoho zemědělců interpretovalo Lutherovy prohlášení jako podporu svých požadavků na konec nevolnictví, ale to je nedorozumění. Sám Luther neviděl sekulární požadavky jako biblicky odůvodněné a obhajoval poslušnost pánům. Na rozdíl od toho reformátor Ulrich Zwingli považoval Bibli za základ křesťanského života a tvrdil, že lidé pravděpodobně urovnávají úřady, pokud poruší biblická předpisy.

Jednota a nesouhlas mezi povstalci

Nespokojenost zemědělců vedla k vytvoření hnutí v Memmingenu v roce 1525 k formulaci „dvanácti článků“. Tyto články, které shrnuly požadavky zemědělců, byly významně ovlivněny Christophem Schappelerem, studentem Zwinglis. Ústřední poptávkou bylo zvedání nevolnictví, které bylo považováno za otroctví. Mezi další požadavky patřilo právo na svobodný výběr pastora, lepší životní podmínky a odchod nadměrných frontovaných služeb.

Reakce mužů na tyto požadavky byly většinou charakterizovány nepochopením a ironií. Ukázali malou ochotu souhlasit, což vedlo k vytvoření vnitřních konfliktů mezi povstalci. Nakonec velká německá rolnická válka, která začala v roce 1524, vyvrcholila tragickým kurzem, protože povstalci nakonec bojovali proti sobě a neměli žádnou jednotnou strategii.

Po staletí se role zemědělců zásadně změnila. Militanti a politické rekonstrukce vedly k založení hnutí, která nesla restorativní i reakční prvky. Tyto proudy nakonec vedly k zárodečné buňce nacionalismu. Následné poválečné moderování také přispělo k poklesu rolnictva a udržitelně změnilo venkovské komunity. Zbývá vidět, že nelibost politických rozhodnutí a boj proti průmyslovému ničení jsou stálými společníky v historii zemědělců.

Pro více informací o historii rolnických válek doporučujeme články na a a Planet Knowledge .