Říkejte mi diva, ale já jsem skončil s kempováním

Říkejte mi diva, ale já jsem skončil s kempováním

Všichni máme určitou představu o sobě: pocit, kdo jsme, co se nám líbí a co ne, naše silné a slabé stránky. Kdybych vás požádal, abyste o sobě jmenovali tři dobré a tři špatné věci, pravděpodobně byste to snadno udělali.

Mezi mé kladné vlastnosti patří, že jsem rozhodný, vynalézavý a loajální. Na druhou stranu považuji za negativní, že jsem tvrdohlavý, ambiciózní a netrpělivý. Mezi těmito šesti velkými charakteristikami leží stovky menších: jak nevydržím chodit pozdě, jak se nerad dělím o jídlo, jak se nedívám na film, dokud nepřečtu knihu.

Mít sebeobrazu není ani jedinečné, ani zajímavé. Zajímavé je, když zjistíte, že se v sobě mýlíte. Například, když se mě zeptáte, jestli jsem něco jako Meredith z Past na rodiče...

Řekl bych: ‚Samozřejmě, že ne. jsem venku! Mám obrázky, které to dokazují!“

• alt=““>
• alt=““>
• alt=““>
• alt=““>
• alt=““>
• alt=““>
• alt=““>
• alt=““>
• alt=““>
• alt=““>
• alt=““>
• alt=““>

Můj sebeobraz mi říká, že jsem dobrodruh a mám rád přírodu a že mě baví lenošení u otevřeného ohně po osvěžujícím koupání v potoce na konci stezky. Po našem posledním kempování (v San Agustinu v Kolumbii) jsem si však uvědomil pravdu, která je, že nejsem rád venku a necítím se dobře povalovat se s jezírkovou špínou ve vlasech.

Pravdou je, že nesnáším kempování. Snažil jsem se to mít rád, opravdu se mi to líbilo. Po roztřeseném začátku jsme se s Petrem ještě párkrát utábořili, ale nechalo mě to bídně. Kempování je jako tisíc papírových řezů: Chci sedět venku, ale na noze najdu housenky, chci uvařit nějaké jídlo a najít na pánvi kraba, chci se osprchovat, ale najdu v ní dva monolitické brouky, chci jít na záchod, ale vypadá to jako Mlčení jehňátek (můry, ne kanibalové).

• alt=““>
• alt=““>
• alt=““>

Naštěstí už se pavouků nebojím (o tom více příští týden), ale stále mám smrtelný strach z brouků. Také se mi líbí noční sprchování, pocit čistoty a spánek ve skutečné posteli. Abych přešel rovnou k věci: Takhle vypadám a cítím se, když se ubytuji někde hezky (leden 2015).

old=““>Atlas a boty

Takhle vypadám a cítím se při kempování (únor 2015).

old=““>Atlas a boty

A tak už to odmítám dělat – skončil jsem s kempováním. Vím, že je to levné a vím, že to Peter miluje, a vím, že už šest měsíců nosí na zádech 2kg stan, ale já to nesnáším. Nenechal bych ho sledovat Sleepless v Seattlu tři dny po sobě, takže mi to nemůže dovolit.

Říkejte mi diva, chcete-li, řekněte mi, že nejsem „skutečný“ baťůžkář, nebo že se mi nedaří splnit nějaký svévolný standard outdoorového kultismu. Už to mám za sebou.

Poslání: Atlas & Boots

      .