Cesta, která mě změnila: Jini Reddy

Cesta, která mě změnila: Jini Reddy

Od trekkingu v Nepálu po objevování Íránu a Pákistánu nás autorka Jini Reddyová baví příběhy o cestách, které ji změnily.

Kdyby někdy existovala tajemná mezinárodní žena, pravděpodobně by byla hodně podobná Jini Reddyové. Britský spisovatel a novinář Jini žil v Londýně, Montrealu, Hong Kongu, Provence a Tbilisi.

alt="Autor Jini Reddy se usmívá">

Pod ozbrojenou stráží cestovala do pákistánských údolí Kalash, z rozmaru dokončila okruh Annapurna a usadila se v pánské ubytovně v skličujícím městě Dillí.

Jako autorka získala Jini za svůj debut Wild Times cenu Britského spolku cestovatelů a nedávno byla jmenována jednou z působivých žen National Geographic.

Jini ve své nové knize Wanderland kombinuje přírodní texty, osobní úvahy a paměti, aby zachytila ​​své hledání magického v krajině. Zde nám vypráví o cestě, která ji změnila.

Wanderland je jedinečný kus cestovní literatury. Pro koho je to určeno?

Wanderland je o mém hledání magie v krajině. Dlouho jsem byl autor cestopisů a vždy mě přitahovala magie a mystika. Velmi mě inspirovali také lidé z domorodých kultur, které jsem na svých cestách potkal. Mluvili o spojení s vnímajícími přírodními silami a to mě fascinovalo. Chtěl jsem vědět, jestli je pro mě jako normálního člověka možné zažít tento druh spojení.

Skončil jsem na docela neortodoxní cestě přes různé krajiny v Británii a zažil jsem neobvyklá setkání a zážitky. Řekl bych, že kniha je vhodná pro každého, kdo se zajímá o duchovno, mystiku, turistiku a přírodu v širším měřítku.

Miluji fikci a snažil jsem se z ní vytvořit příběh. Také pro mě bylo důležité, aby moje kniha byla přístupná, příbuzná a zábavná. Do žánru to nezapadá snadno, ale nikdy jsem neměl rád box! Rozhodně nemám pocit, že bych se do něčeho hodil.

Jako člověk, který nachází útěchu v přírodě, jak se vyrovnáváte s uzamčením?

Mám štěstí, že mám zahradu a klidný les na konci své ulice. Každé ráno tam jdu na procházku a někdy popustím strach, někdy si jen užívám toto obzvlášť intenzivní jaro, které prožíváme.

alt="Autor Jini Reddy jezdí na kole">Jini ReddyJini Reddy nasedá na kolo

Mám také kolo, které pomáhá, a bydlím ve velmi zelené části města. Ale ne každý má zahradu nebo les nebo přístup do parku. Zažít uzamčení z výškové budovy vyžaduje zcela jinou úroveň odolnosti.

Řekl jste, že se v přírodě cítíte vítáni, ale také uznáváte, že existují překážky pro lidi z dělnické třídy a lidi s jinou barvou pleti. Proč je důležité chodit do přírody?

Myslím si, že překážky jsou často zakořeněny v socioekonomických faktorech. A musíme vzít v úvahu historii vlastnictví půdy v zemi – ta je v drtivé většině bílá, že? Všechny tyto věci ovlivňují a utvářejí vnímání míst a přijetí, kterého se vám může dostat.

Byl jsem autor cestopisů, takže jsem zvyklý cestovat na nová místa a cítit se jako outsider, a jsem s tím smířený. Někdy jsem se však ve Spojeném království, mém rodišti, cítil hyperviditelný a nepohodlný. Ale to by mě nikdy nezastavilo ve zkoumání. A příroda nesoudí, víš? Vztah mezi vámi a přírodou nebo krajinou kolem vás je hluboce osobní věc.

Myslím, že potřebujeme dostat čerstvý vzduch do plic. Být venku vám dává novou perspektivu a to je dobré pro duševní zdraví. Pobřeží, řeky, hory, parky a louky jsou krásná místa k pobytu. Naše duše potřebuje krásu. Myslím, že v moderním světě je až příliš snadné zapomenout, že my lidé jsme součástí přírody.

Vraťme se k cestě, která tě změnila. Který region vás nejvíce ovlivnil?

Co se týče cest, které mě opravdu změnily, musela by to být moje první velká cesta do Asie. Bylo mi 20 let a zanechal jsem dobrou práci v nakladatelství a stal jsem se dobrovolníkem v Nepálu. Měl jsem velmi vágní plány, žádnou kreditní kartu, 500 liber, žádný telefon a žádné ubytování. Přítel přítele, o kterém jsem si myslel, že mě potká na letišti, nebyl nikde k nalezení. Prvních 24 hodin bylo pro můj systém šokem a rychle jsem vyrostl!

Další den jsem se poradil s Oracle (mým průvodcem Lonely Planet) a rozhodl jsem se vydat na výlet na okruh Annapurna, 21denní trek, který překonává 5 500 m (18 044 stop) horský průsmyk, jeden z nejvyšších v Nepálu. Sám, nikdy jsem neudělal více než jednu túru v Peak District.

alt="Pohled na okruh Annapurna">Zzvet/ShutterstockPohled na okruh Annapurna

Naštěstí jsem šel na přednášku o výškové nemoci a uvědomil jsem si, že budu zdrcen. Shodou okolností jsem ten samý den potkal kluka z Yorkshiru a vydali jsme se spolu na túru. Překročit tento průsmyk, Thorungu La, byla ta nejtěžší věc, jakou jsem kdy v životě udělal, fyzicky řečeno.

Pokud jde o to, jak mě to změnilo, vyvinul jsem větší důvěru ve svou schopnost cestovat a postarat se sám o sebe v neznámém, vzdáleném prostředí.

Myslím, že na mě měl velký vliv i Írán. Moje zkušenost byla tak v rozporu se vším, co jsem četl v tisku. Íránci jsou tak srdeční, tak poetičtí, tak milující zábavu! Miloval jsem venkovskou krajinu a města, do kterých jsem cestoval. Byl jsem úplně okouzlen. Opravdu soucítím s Íránci, kteří jsou tak milovníci zábavy, a přesto žijí s omezeními, která mají.

alt="Výlet do Íránu měl velký dopad na Jini Reddy">Anujak Jaimook/ShutterstockMešita Agha Bozorg v Kashan, Írán

Stejný pocit jsem měl v Pákistánu. Výjimečně krásná země plná úžasných, srdečných lidí. Navštívil jsem údolí Kalash a při této příležitosti jsem měl ozbrojený doprovod sestávající ze čtyř bodyguardů s kalašnikovy, protože Taliban, jak bylo známo, oblastí procházel. Pamatuji si, jak jeden chlap vytáhl potrhaný obrázek princezny Diany. Zřejmě odešla do jeho vesnice, a tak vesnici na její počest přejmenovali na „Diana“.

Který výlet byste si chtěli zopakovat?

Rád bych se vrátil do Namibie. Byla to skutečná lekce síly syrové, divoké přírody. Bylo to ponižující. Rád bych v tomto prostředí viděl skupinu dětí z centra města; aby viděli, jaký dopad to může mít na jejich pohled na život.

Blízko hranic s Angolou bylo místo – přiletěl jsem tam s pilotem v malém letadle – a když jsme přistáli, na míle daleko jsem viděl jen tento zvlněný písek broskvové barvy. A žádní lidé. Myslel jsem, že mám halucinace.

Máte ještě nějakou vysněnou destinaci, kterou jste ještě neviděli?

Chtěl bych cestovat na Faerské ostrovy nebo do Finska nebo do kanadského Yukonu nebo do Severozápadních teritorií. V těchto dnech mě to docela táhne na sever!

alt="Pauchalci odpočívají v Mykines, Faerské ostrovy">Atlas a botyFaerské ostrovy jsou vysoko na Reddyho seznamu k vidění

Cestovní průvodce či necestovní průvodce?

Oh, miluji cestovní průvodce. Prostě bych je do puntíku nedodržel! Doporučuji Bradt. A nejen proto, že vydali mou první knihu Divoké časy. Zakladatelka, Hilary Bradt, je velmi zajímavá žena.

Jste plánovač nebo divák?

Trochu obojího. V těchto dnech bych rád věděl, kde bydlím, ale nemám na výběr, co vidět. Spíš mě zajímá spojení s místem na hlubší a kouzelnější úrovni.

Stanovím si záměr a před odjezdem vysílám myšlenku, že jsem tam, abych uctil ducha místa, kde jsem. Funguje to pro mě – vždy jsou okamžiky čistého okouzlení, když cestuji s tímto myšlením.

Hotel nebo hostel (nebo kemp)?

Dávám přednost Airbnb a nezávislým ekologickým chatám, chatám nebo chatám. Udělal jsem svůj díl kempování, ale tahat se s výbavou mě v dnešní době neláká. Ubytoval jsem se v nejspartanštějších hostelech v Indii; Kdysi jediné místo, které jsem našel, byla postel v pánském hostelu v Dillí. Není to zážitek, který bych si chtěl zopakovat.

Také jsem zůstal v neuvěřitelně okouzlujícím, dokonce honosném ubytování a opravdu jsem si to užil! Ale já to nepotřebuji. Baví mě být na místech, kde ochrana a komunita jsou součástí étosu.

Jaký byl váš nejdůležitější cestovatelský zážitek?

To je velmi obtížné. Téměř nemožné. Napadá mě Namibie. Miloval jsem tyto rozlehlé, drsné krajiny, zemité barvy. Je to prostě neskutečně krásné a vyžene vám to z hlavy všechny myšlenky.

Musíme se zeptat: objevila jste se nahá v Guardian Travel. Jak?

Byl jsem sám a hledal jsem přírodu v Pyrenejích. Postil jsem se a pět dní divoce tábořil na vrcholu hory. Bylo úmorné horko, léto. Nikdo tam nebyl a já si říkala, proč se vůbec starám o oblečení? Tak jsem se vyfotil pomocí samospouště na mém fotoaparátu. (Neměl jsem u sebe telefon. Nechal jsem ho průvodci, který mě sem přivedl.)

Dělal jsem kus pro Metro a tohle byla fotka, kterou udělali. O pět let později a tady jsme v uzamčení a The Guardian hledal články o cestování do izolace, a tak jsem navrhl svůj příběh z Pyrenejí. Doslova jsem měl jednu fotku: tu nahou!

https://www.instagram.com/p/B-o1x7bH5Ko/

Ostatně, proč cestovat?

Je to v mé DNA. Můj otec byl vášnivým cestovatelem. On a moje matka žili v několika zemích, takže jsem musel zdědit gen. Vždy mi to připadalo jako druhá přirozenost. V těchto dnech mě velmi zajímá dělat výzkum blíže k domovu, nejen kvůli své uhlíkové stopě, ale protože mě to teď láká.

old=““>

Robert Macfarlane popisuje Wanderland od Jini Reddy jako „zábavné, jemné, originální a velmi moderní hledání magického (ne mýtického) na britském venkově, které mě rozesmálo a dojalo.“ Wanderland je nyní k dispozici v pevné vazbě.

Hlavní obrázek: Rapitpunt/Shutterstock

        .