Věc číslo 1, kterou na cestování nesnáším

Věc číslo 1, kterou na cestování nesnáším

V některých zemích to není problém, včetně Švýcarska, Francouzské Polynésie a Jižní Koreje. Jiné je prakticky nemožné najít pravdu. Mluvím samozřejmě o výklopném minovém poli. Je to bezpochyby věc číslo jedna, kterou na cestování nesnáším.

Než všichni zaútočíte na životní minimum, dovolte mi vysvětlit, že nesnáším spropitné ne kvůli ceně, ale kvůli neúnosné ostudě celé věci.

Nebudu lhát, že necítím bolest, když se to stane:

old=““>

alt="Overtip-2">

alt=““>Neúmyslný exces

A cítím se opravdu hrozně, když se to stane:

old=““>

old=““>

alt=““>Náhodný spodní hrot

Ale ze všeho nejvíc, víc než cokoli jiného na cestování, nesnáším ty rozpaky, když se to stane:

old=““>

old=““>

old=““>

old=““>

old=““>

old=““>

old=““>

old=““>

Je to hrůza nevědět. A já jsem Brit, takže vezměte tu hrůzu a zčtyřnásobte ji. Jsme národ nepřirozeně posedlý zachováním slušnosti. Dáte Britovi příšerný účes a místo toho, aby zvažoval ponižující možnost vyslovit stížnost, usměje se a řekne, že se mu to líbí. Náhodně vytočte jeho číslo a on vám jemně řekne, že si myslí, že máte špatné číslo, i když si je 100% jistý, že není čistírna. Šlápni mu na nohu a on bude trvat na tom, aby ti řekl, jak ho mrzí, že ti jeho noha překážela. Jde mi o to, že my Britové jsme velmi opatrní, abychom loď nerozkývali, zvláště ve společenských situacích – což mě přivádí zpět ke spropitnému při cestování.

V některých městech to vypadá, že všichni i jejich strýc očekávají spropitné jen za to, že vás nechali vydechnout předvolbu (Marrákeši, někdo?). V jiných se místní z tohoto gesta zdají být neuvěřitelně rozpačití. Například náš taxikář v Jordánsku odmítl přijmout spropitné, stejně jako uklízečka, která našla a vrátila Petrův ztracený telefon. „Prosím – dělám jen svou práci,“ trval na svém.

To, co tolik chci, je jasný a jednoduchý ukazatel toho, kolik bych měl spropitné za různé věci v různých zemích. A tím vás přivádím k mému návrhu: aplikaci, která vám řekne průměr, medián a tip na režim pro konkrétní aktivitu v konkrétní zemi. (V duchu jsem to pojmenoval „Tipový poradce“, i když jsem si jistý, že bychom dostali žalobu.) Podobně jako na TripAdvisoru by aplikace používala crowdsourcovaná data proti existující databázi bodů zájmu (hotely, restaurace, aktivity) rozdělené do různých rolí. Takže až si příště nechám doručit zavazadla na pokoj, řekněme v hotelu Klaus K v Helsinkách, budu vědět, kolik dát vrátnému spropitné, nebo když půjdu na luxusní večeři do Veeraswamy v Londýně, nedám pod spropitné (ani předražím číšníkovi). S touto aplikací si mohu být jistý, že jsem rozhodně průměrný. Tam se Britové cítí nejpohodlněji: bezpečně uprostřed pole.

Poslání: DreamstimeIlustrace: Waitbutwhy/Fair Use

      .