8 tipů pro cestování ve dvojici

8 tipů pro cestování ve dvojici

Po roce na cestách a ve vzájemných kapsách sdílí Atlas a Boots své nejlepší tipy pro cestování ve dvojici

Obvykle nepíšu o svém vztahu s Petrem. Plánovali jsme spolu náš celoroční výlet, ale o našem vztahu samotném jsem mluvil jen zřídka. Jak jsem vysvětlil v 7 věcech, se kterými jsem se potýkal během svého prvního měsíce na cestách, je to částečně proto, že jsem se vždy necítil 100% pohodlně sdílet naše soukromé chvíle veřejně.

Důležitější bylo, že jsem necítil potřebu mluvit o našem vztahu. Opravdu ne, jestli je to tak.

Když je vztah hrozný, řeknete o dramatu svým přátelům a uvolníte svou bolest. Když je vztah nový, chcete to oznámit světu a vykřičet to ze zdi na Facebooku.

alt="">Peter & Kia na Velikonočním ostrově

Když je vztah správný, nemusíte ho sdílet, křičet nebo křičet, protože si nemáte co dokazovat. To je v kostce můj vztah s Petrem.

To neznamená, že cestování ve dvojici bylo 100% snadné. Jak ukazuje 6 měsíců na cestách, došlo k několika slzám a hádkám. Ani my nejsme sami.

Páry jako Travelling Apples přemýšlely, zda pobyt na cestách jejich vztah oslabil nebo posílil. Samozřejmě to může jít oběma způsoby. Zde je návod, jak to udělat co nejharmoničtější.

1. Souhlaste se zákazem otravného zvyku

Většina odborníků na cestování (a vlastně i expertů na vztahy) vám řekne, abyste přijali svého partnera se všemi jejich vrtochy a slabostmi. Řeknou vám, že na cestách je to dvojnásob důležité, protože se budete zdržovat na tak malém prostoru. Řeknou vám, abyste žili s tím jedním zvykem, který vás přivádí k šílenství. Ale jde o to: Kdybych s tím mohl žít, žil bych s tím doma.

Nestojím o mokré ručníky, záchodová prkénka nebo víčka od zubní pasty, ale je tu jedna věc, se kterou nemůžu žít: Kdykoli spolu s Petrem na něco koukáme, celou dobu se nepřítomně hladí, pohrává si a hraje si s vousy. Takže jediné, co vidím koutkem oka, je tento jeden rušivý pohyb. Říkám mu, aby přestal. Poslouchá a asi po sedmi minutách začne znovu.

To je tak triviální věc, se kterou bych měl žít, ale nemůžu. A tak jsme se na ulici dohodli, že zakážeme každý jeden otravný zvyk.

Bohužel ve svém zlozvyku pokračoval, ale aspoň teď nemám pocit, že ho pokaždé, když mu řeknu, aby přestal, otravovat a místo toho, aby nadával, se ztrapňuje a omlouvá se, že si prostě nemůže pomoct.

2. Sdílet správce

alt=“Nevědomost je blaženost”>Petr plánuje další etapu naší cesty

Petr si rád prohlíží karty. Miluje plánování výletů vlakem a lodí a pletení látky naší společné cesty – to vše ve svém uvolněném stylu laissez-faire. V jižním Pacifiku jsem to nechal na něm. Ostrovy byly tak malé, že by nebyl velký problém, kdybychom zmeškali autobus. Navíc většina ostrovů používala angličtinu jako svůj národní jazyk, takže nám místní mohli docela snadno pomoci.

V Jižní Americe se však uvolněné plánování stalo problémem. Pro začátek, kdybychom zmeškali autobus, byli bychom průměrně 15 hodin od zamýšleného cíle – ne zrovna kousek. I když si Peter nezapsal adresu našeho hostelu, jak to často dělal, já jako (zlomený) španělský mluvčí jsem se musel pokusit nás tam dostat.

Uvědomil jsem si, že nemůžu Petrovi zanevřít na díry v našem plánu, protože jsem s plánem vůbec nepomohl. Od té doby jsem začal hrát aktivnější roli, abych na něj ubral část tlaku a zmírnil svůj výsledný stres.

Stále bojuje s militantním plánem a ranním cvičením.

3. Nezačínejte obviňovat, když se situace vyhrotí

Existuje hrozný film s názvem Open Water, kde dva potápěči z jejich potápěčské společnosti omylem uvízli uprostřed oceánu. Pár začíná s jistotou, že bude brzy vyzvednut.

Jsou si jisti, že jsou na správném místě a rozhodnou se, že loď musela z nějakého důvodu dočasně opustit. Jak film postupuje, počáteční důvěra páru se postupně mění ve zmatek, strach, paniku a nakonec hysterii. Jak se její city stupňují, začne dívka obviňovat svého partnera („Proč nezůstaneme se skupinou? Vždycky musíme dělat všechno jinak než všichni ostatní“ a „Chtěla jsem lyžovat“).

Obviňování je běžný scénář v dopravě. Zmeškáte vlak nebo loď a zpočátku je to v pořádku a smějete se tomu. A pak se setmí a ochladí a vy jste unavení a hladoví, takže začnete naznačovat, že je to chyba toho druhého. V určitém okamžiku dojde k hádce a poté k hádce.

Nezačínejte připisovat vinu jen proto, že se situace zhoršuje. I když je to chyba toho druhého, před pěti hodinami jsi byl v pořádku. Není to najednou jejich chyba jen proto, že se to zhoršilo, tak se kousni do jazyka.

4. Jděte odděleně

Na Tonze jsme potkali pár, který občas trávil den odděleně. Pokud by například měli tři dny v Buenos Aires, třetí den by strávili vlastní činností.

Petr vtipkoval, že strávím svůj den v knihovně (možná ano, ale knihovny jsou krásné a mají knihy. A jsou krásné se všemi těmi knihami v nich...)

Opravdu jsme to nezkoušeli, ale strávili jsme den odděleně v San Franciscu, když jsem potkal své přátele a on se stýkal s našimi hostiteli, starými přáteli z Londýna. Když jsme se večer znovu setkali, oba jsme si uvědomili, že už asi šest měsíců jsme nebyli od sebe celý den. Byl to zvláštní pocit a díky němu jsme si vážili toho, že jsme zase spolu.

5. Nevzdávejte se rande

alt=““>Udělejte si čas na rande

Zhruba jednou za měsíc si s Petrem sundáme pohorky, sbalíme ty nejčistší věci do batohu a jdeme do restaurace trochu nad náš rozpočet. To bylo v jižním Pacifiku méně důležité, protože bylo tak přirozeně krásné.

Nicméně v Jižní Americe to byl pěkný způsob, jak uniknout hluku, prachu a provozu. Nedovolte, aby vaše neustálá blízkost zakryla skutečnost, že si spolu potřebujete užít dobrý čas.

6. Dávejte pozor na své peníze

Každý pár má k penězům jiný vztah. V Londýně jsme měli s Peterem oddělené finance, takže jsme se nikdy nemuseli starat o své výdaje. Cestou jsme však utratili z velkého hrnce, do kterého jsme vložili stejné částky z našeho cestovního rozpočtu. Proto jsme se ujistili, že utrácíme peníze toho druhého.

Petr si obvykle koupí kávu ráno, zatímco já kávu nepiji, takže si děláme legraci, že mám „kávový fond“, který mohu použít na nákup malých dobrot (obvykle na bázi čokolády). Naštěstí naše rozpory nejsou tak výrazné. Žádný pár nechce počítat haléře, ale pokud pijete každý večer pět piv s kolou svého partnera, možná budete muset omezit utrácení a být opatrnější, pokud jde o utrácení jeho peněz.

7. Naučte se styl boje druhého člověka

Pokud se Petr zlobí, poznáte to. Ječí, nadává a gestikuluje víc než italský gangster. Já naopak budu trucovat asi 15 minut, po kterých už to většinou mám za sebou. V prvních dnech se mě Peter snažil vyvést z mého mrzutého stavu, a v důsledku toho byl frustrovaný mým nedostatkem reakce.

Teď se naučil, že mě prostě musí nechat na pokoji; neklást mi otázky nebo klást požadavky; abych mohl zpracovat svůj hněv a vrátit se k racionálnímu jednání. A naopak vím, že když křičí, musím ho nechat křičet.

Pokud se naučíte styl boje toho druhého a necháte ho bojovat tímto způsobem, zjistíte, že hádky rychleji skončí.

Kromě výše uvedených spouštěčů pochopte a naplánujte. Pokud víte, že jste podráždění, když máte hlad, přibalte si granolové tyčinky. Pokud vám bude zima, přibalte si fleecovou bundu.

8. Jednejte laskavě

Nerad jdu do Awaken the Giant, ale myslel jsem si, že tento poslední bod stojí za zmínku, protože je to nejrozumnější věc, kterou jsem o vztazích četl.

Emily Esfahani Smithová se ve svém článku Masters of Love z roku 2014 ponoří do vědecké studie vztahů, zejména do toho, co páry drží pohromadě. Krátká odpověď je laskavost – nepochybně mlhavý termín. Můžeme se pokusit definovat, co znamená laskavost, na základě výzkumu psychologa Johna Gottmana v kombinaci s výzkumem psychologické výzkumnice Shelly Gable.

Použijeme-li Smithův příklad, řekněme, že vaše partnerka obdržela skvělou zprávu, že studuje medicínu. Mohla by říct něco jako: "Dostala jsem se na svou nejlepší lékařskou školu!" Pak máte čtyři možnosti, jak reagovat: aktivní konstruktivní (ideální reakce), pasivní konstruktivní, aktivní destruktivní a pasivní destruktivní – viz tabulka níže.

To neplatí jen pro velké novinky. Abych použil jiný příklad od Smithe, předpokládejme, že si milovník ptáků všimne stehlíka, který letí nad jeho zahradou. Možná by řekl své ženě: "Podívej se na toho krásného ptáka tam venku!" (co psycholog Gottman nazývá „přikázání“ pro kontakt).

Může odložit svou knihu a podívat se na ni (aktivně konstruktivní), dát mu pasivně konstruktivní „To je hezké“, úplně ho ignorovat nebo říct něco aktivně destruktivního jako „Přestaň mě přerušovat, čtu.“

Může to znít triviálně, ale výzkumy ukazují, že partneři, kteří reagují pozitivně na nabídky, jsou těmi, kdo mají nejzdravější a nejdéle trvající vztahy.
.