Lone Ranger: Jízda na koni v Černé Hoře

Lone Ranger: Jízda na koni v Černé Hoře

Zatímco Peter šel lézt do Ruska, rozhodl jsem se dělat něco mnohem příjemnějšího: jezdit na koni v Černé Hoře

Byl jsem sám ve více ohledech. Bylo to letos poprvé, co jsem cestoval bez Petra; Byl jsem jediný nefrancouzsky mluvící na našem sedminočním turné; Byl jsem jediný vegetarián ve skupině; a to jsem byl zdaleka nejméně zkušený řidič.

"Cokoliv," pomyslel jsem si první den. Mohl jsem strávit týden zlepšováním svého ježdění a zároveň francouzštiny.

Ukázalo se, že jedinou slovní zásobu, kterou jsem se naučil, bylo francouzské slovo pro pórek (poireau), ale moje řidičské schopnosti se zlepšily mílovými kroky (doslova) i přes pár nerovností na cestě.

Můj relativní nedostatek zkušeností se okamžitě projevil, když jsme se 2. den poprvé setkali s našimi koňmi. Pozdravil jsem Vranace, silného samce potaženého hořkou čokoládou, a začal jsem ho hladit po hřívě.

alt=“Trojice koní pasoucích se na našem jezdeckém výletu v Černé Hoře”>Atlas a botyTrojice našich koní

Mezitím moji spolujezdci vzali kartáče na štětiny a sběrače kopyt a začali své koně ošetřovat s tekutou účinností. V minulosti jsem absolvoval tucet jezdeckých lekcí, ale nikdy předtím jsem kopyta nečistil.

Naštěstí mě zachránila Anne, drobná důchodkyně v kožených botách a kovbojském klobouku. Ukázala mi, jak lechtat Vranacovu nohu, aby zvedl kopyta, a pomohla mi je pořádně vyčistit.

Spokojen se svým úsilím jsem vylezl na Vranac a brzy jsme byli na cestě. Okamžitě mě zaujala krajina. Cestu jsem si vybral hlavně proto, že se kryl s Petrovým výstupem v Rusku a netušil jsem, že jízda v Černé Hoře bude tak krásná.

• alt=““>
• alt=““>
• alt=“Ihre Reiterkollegen können Ihnen viele Reittipps geben“>
• alt=“Kaufen Sie Kleidung und Schuhe für das Reiten“>
• alt=““>
• alt=““>
• alt=““>
• alt=““>
• alt=““>
• alt=“Reittipps: Finden Sie heraus, ob es ein Pferd gibt, das gut zu Ihrem passt“>
• alt=“Reittipps: Machen Sie sich mit der Ausrüstung vertraut“>
• alt=““>

Dopoledne jsme strávili kličkováním po žlutých bobulových loukách pod jemně hřejícím sluncem. Zející krajina byla jako stvořená pro ježdění: svěží, barevná a úrodná.

Po čtyřech hodinách v sedle jsme se zastavili na oběd, a když jsem pozoroval, jak jezdci zajišťují své koně rychloupínacím uzlem, cítil jsem akutní neschopnost.

Jak vám řekne Petr, mám nevysvětlitelný problém s měřidly, zapínáním, zipy, přezkami, uzly a zámky (pokud je to známé postižení, řekněte mi to prosím někdo, protože si připadám jako idiot). Netřeba říkat, že jsem měl potíže uvázat uzel, zvláště když jsem nikdy předtím žádný neudělal. Jedna z mých cestujících – tentokrát Mathilde – mě zachránila a pomohla mi uvázat (a znovu uvázat) požadovaný uzel.

alt=“Jízda na koni v Černé Hoře”>Atlas a botyMůj pokus o rychloupínací uzel

Dali jsme si vydatný oběd kačamak (teplá a máslová kukuřičná mouka smíchaná s místním sýrem) a punjena papričky (papriky plněné masem, rýží a rajčaty) a následovala rakija, bezbarvá pálenka se 40% alkoholu!

Brzy jsme byli připraveni znovu řídit. Zpátky na koních jsme se toulali po zvlněných pastvinách, dokud nejmladší jezdec ve skupině nepřesvědčil našeho průvodce, aby nás nechal cválat.

Když jsme vyrazili, Vranac – dychtivý cválat – proletěl kolem koně vepředu. Můj nedostatek zkušeností znovu vystoupil do popředí, když jsem ho nedokázal udržet a on vyrazil vpřed. Adrenalin mi bušil v uších a v hlavě jsem si vzpomněl na své jezdecké lekce, kde jsem zjistil jejich nejdůležitější pravidlo: vždy zůstat v klidu. S ohledem na to jsem uvolnil svůj postoj, pak jsem tahal a povoloval a tahal a povoloval otěže, dokud se Vranac znovu neuklidnil.

alt="Typické scény z naší jízdy v Černé Hoře">Atlas a botyTypické scény při jízdě v Černé Hoře

Po skončení denního dramatu jsme zbytek odpoledne zvládli bez incidentů a nehod. Přišlo to třetího dne. Stalo se to v horském průsmyku na kusu strmé skály. Naši koně se pomalu a opatrně pohybovali kolem skal. Poplácal jsem Vranaca, abych ho ujistil, že odvádí dobrou práci. Bohužel na zvláště kluzkém úseku ztratil půdu pod nohama a upadl na levý bok.

Vranac vzal většinu dopadu, ale také jsem dopadl na zem a byl jsem pod ním částečně přišpendlený. Pocítil jsem prudký nával paniky, když stál vzpřímeně, a já ztratil otěže, levou nohu stále ve třmenu. Kdyby se rozhodl utéct, byl bych tažen přes kameny. Vranac udělal několik nejistých kroků vpřed, ale pak se milosrdně zastavil. Uvolnil jsem nohu a rychle vstal, abych se vyhnul kopnutí.

Naše hlavní průvodkyně, Millena, sesedla z koně a prozkoumala mé kosti a modřiny. Všem (mě nejvíc) se ulevilo, když viděli, že jsme s Vranacem v pořádku. Nic mě nebolelo, ale bylo to poprvé, co jsem spadl z koně, a když jsem zvedl jednu ruku, všiml jsem si, že se třese. Můj šok se brzy změnil v rozpaky a byl jsem vděčný za věcný tón Milleny, když mi řekla, abych se vrátil na koně. Přece jen jsme byli v horách a nemohli jsme tu vzdálenost překonat pěšky.

Zipline nahrávky: Mathilde Coolen

Ve 4. dni jsem dosáhl svého nejnižšího bodu. Bolelo mě ježdění, byl jsem pohmožděný z pádu a byl jsem horký a trápil mě top s dlouhým rukávem, kvůli kterému jsem se dusil v horku. Když jsme zasedli k obědu, konverzace kolem mě probíhala ve francouzštině, tiše jsem počítal zbývající dny jízdy. Opravdu mohu zůstat v sedle ještě tři dny? Mohla má unavená lýtka vydržet dalších 15 hodin jízdy? Vydrží moje britské cítění další tři dny amatérských rozpaků?

Naštěstí to odpoledne nabralo spád. Millenna vyměnila mého silného, ​​temperamentního koně za klidnějšího, mírnějšího. Jízda na koni se rázem stala snem. Můj nový kůň Mališa byl klidný a učenlivý a já se rád přidal k pomalejšímu kontingentu vzadu ve skupině.

alt="Rady pro jízdu: Vždy noste helmu">Atlas a botyOpět s úsměvem po namáhavé ranní jízdě v Černé Hoře

Pátý den bolest ustoupila a já si jízdu začal užívat. V posledních dnech mi moji spolujezdci velmi pomohli při zlepšování mé techniky. Teď jsem se cítil silnější a sebevědomější než kdy předtím. Projeli jsme kolem zářivě zelených jezer a tyčících se horských průsmyků dramatickým národním parkem Durmitor a, můj bože, to bylo úchvatné.

Brzy jsem měl dostatek sebedůvěry, abych mohl znovu cválat, a pochopil jsem, proč skupina vždy tak dychtivě jela rychleji. Okamžik, kdy kůň změní chůzi a vysokou rychlostí uhne, je naprosto vzrušující. Trhá vám šlachy a jiskří krví, až si myslíte, že vám doslova dojde dech.

Video: Mathilde Coolen

Po šesti dnech ježdění jsme strávili náš poslední den raftingem na řece Tara a zipliningem přes kaňon řeky Tara, který je 82 km dlouhý a 1300 m (4300 stop) v nejhlubším bodě. Když týden skončil a já jsem se připravoval na svou poslední noc v Černé Hoře, přemítal jsem o událostech týdne.

Byly to vzestupy a pády a občas jsem se bál, že na cestu prostě nejsem dost zkušený, ale trpělivost mých spolucestujících byla nekonečná a jejich vedení neocenitelné. Pomohli mi přes řezné rány a modřiny a doslova přešlapy. Dostali jsem se přes nejnižší bod od 4. do 6. dne, kdy jsem si mohl naplno užít vzrušení, svobodu a nevýslovnou radost z jízdy na koni. Bez nadsázky říkám, že jsem se jen zřídka cítil živější.

Jízda na koni v Černé Hoře: základy

Co: Jízda na koni v Černé Hoře s Unicorn Trails. Sedminoční horská a námořní jízda zahrnuje šest dní v sedle a pokrývá celkem 130 až 150 km (čtyři až sedm hodin jízdy denně).

Kde: Bydleli jsme v mixu eko-chaty a horských chat, většinou se společnými koupelnami. Řidiči mohou požádat o soukromé pokoje, ale nelze to zaručit, protože ubytování v horách je omezené.

alt=“Náš první a poslední přenocování”>Atlas a botyNaše první a poslední noc

Pokoje jsou teplé a útulné a jídlo je bohaté. Vegetariánům je možné zajistit stravování po předchozím upozornění (připomeňte to svému průvodci při příjezdu).

Kdy: Nejlepší dobou pro jízdu na koni v Černé Hoře je červen až září, kdy je teplé a slunečné počasí. Nezapomeňte si zabalit vrstvy a pláštěnku, protože hory mohou být chladné a deštivé i v polovině léta.

Jak: Jezdil jsem na koni v Černé Hoře s Unicorn Trails, specializovanou cestovní kanceláří s téměř 20letou zkušeností s prázdninami na koni. Unicorn Trails jsem si vybral kvůli jejich závazku k odpovědnému cestovnímu ruchu v tomto odvětví. Společnost byla založena veterinářem a milovníkem koní, a proto aktivně přistupuje k odpovědné turistice. Podívejte se na jejich cesty do Černé Hory zde nebo si prohlédněte úplný seznam destinací. Tel: 01767 600 606, Email: info@unicorntrails.com.

Do Černé Hory létá několik mezinárodních leteckých společností. Měl jsem super brzký let, takže jsem si zarezervoval noc na letišti ibis Styles London Heathrow. Pokoje jsou tiché, pohodlné a stylové (jak název napovídá). K dispozici je bezplatné vysokorychlostní Wi-Fi, vlastní restaurace a – nejlepší ze všech – expresní autobusy na terminály Heathrow 24 hodin denně. Odešel jsem ve 4:10 a byl jsem za bezpečností přesně o 23 minut později: ideální pro pozdní noc nebo brzký začátek!

Rezervujte si letenky za nejlepší ceny přes skyscanner.net.

old=““>

Lonely Planet Montenegro je komplexní cestovní průvodce po Černé Hoře, který je ideální pro ty, kteří chtějí prozkoumat hlavní atrakce a vydat se po méně frekventovaných cestách.

Poslání: Atlas & Boots

      .