5 mýtů o studiu jazyků

5 mýtů o studiu jazyků

Jednou z věcí na mém seznamu je naučit se plynule španělsky. Základy jsem se naučil během GCSE (před 16 lety!), absolvoval jsem večerní kurz na UCL v roce 2010 a také jsem fušoval s Rosetta Stone a Duolingo.

Před naším velkým výletem jsem se rozhodl to brát vážně a přihlásil jsem se do kurzu Rosetta Stone online. Složil jsem středně pokročilou úroveň B1 a v současné době pracuji na vyšší úrovni. Peter si mezitím opráší základní znalosti francouzštiny.

Společně bychom měli pokrýt velké části jižního Pacifiku a Jižní Ameriky.

Lingvistika je jednou z mých vášní (doufám, že v ní jednou dostanu magisterský titul). Když jsem se začal učit španělsky, přirozeně jsem si přečetl některé teorie o studiu jazyků. K mému překvapení se některé mé domněnky ukázaly jako mylné. Zde je 5 mýtů o studiu jazyků, které by měl mít každý student jazyka na paměti.

Mýtus 1. Jste příliš starý na to, abyste se naučili nový jazyk

Jedna z věcí, kterou slýcháme nejčastěji, je, že děti se učí jazyky rychleji než dospělí. Uvádíme často citovaný příklad, kdy se děti přistěhovalců učí angličtinu bez cizího přízvuku a překládají rodičům u lékaře nebo zubaře.

To je obvykle zakořeněno v „hypotéze kritického období“, která naznačuje, že děti se učí jazyky lépe, protože jejich mozek je pružnější [1].

Tato teorie však byla od svého vzniku opakovaně zpochybňována [2] a experimentální studie prokázaly, že dospívající a dospělí podávají v kontrolovaných podmínkách lepší výkon než malé děti [3].

Je také mýtem, že mladší děti se učí jazyky rychleji než starší [4]. Stručně řečeno: nejste příliš staří na to, abyste se naučili nový jazyk, takže to nepoužívejte jako výmluvu.

Mýtus 2. Nejlepší způsob, jak se učit, je žít v cizí zemi

Konvenční moudrost diktuje, že pokud se chcete naučit španělsky, měli byste se přestěhovat do Španělska. Zní to jako skvělý nápad, ale přestěhovat se do nové země, aniž byste se nejprve naučili nějakou gramatiku, vás donutí osvojit si špatné návyky.

Možná si myslíte, že se časem zlepšíte, ale vezměte v úvahu, kolik imigrantů z první generace používá fráze jako „vezmu to“ místo „vezmu to“, přestože jsou v zemi déle než deset let. Bez správné motivace není stěhování do nové země bezpečným způsobem, jak se naučit nový jazyk.

Místo toho může být lepší nejprve cvičit doma, kde máte čas a luxus se nejprve naučit správnou gramatiku a stavbu vět.

Mýtus 3. Pokud posloucháte jazyk každý den, naučíte se ho osmózou

Může být lákavé naladit si rozhlasovou stanici v místním jazyce a doufat, že se něco z toho dostane do vašeho vědomí bez jakékoli námahy, ale efektivní učení jazyků zahrnuje všechny formy učení: čtení, psaní, poslech i mluvení.

Pasivní učení jistě pomůže vašemu přízvuku a výslovnosti, ale výzkumy ukazují, že samo o sobě k osvojení nového jazyka nestačí.

Mýtus 4. Výslovnost nevyžaduje aktivní práci

Mnoho studentů jazyků předpokládá, že jejich výslovnost je dostatečná, protože je učitel neopravuje. Pravdou je, že většina učitelů nechá projít všechny kromě nejzávažnějších chyb ve výslovnosti.

Pokud se neučíte soukromě, učitelé nemají čas pracovat na výslovnosti každého studenta ve třídě. V důsledku toho je to nejvíce opomíjená oblast jazykového vzdělávání.

Otestujte si své verbální dovednosti na skutečných rodilých mluvčích mimo třídu a zaměřte se na výslovnost téměř rodilou – s tím vám může pomoci rádio, televize a filmy v místním jazyce.

Mýtus 5. Je v pořádku dělat chyby

Jako děti jsme často žádáni, abychom ve třídě interagovali slibem, že dělat chyby je v pořádku. Chyby však mohou být škodlivé při učení jazyka. Pokaždé, když použijete nesprávnou gramatiku, zvýšíte šanci, že uděláte stejnou chybu znovu.

Někteří studenti se chtějí naučit co nejvíce co nejrychleji, ale mezi plynulostí s chybami a plynulostí bez chyb je velký rozdíl a přeskakovat z prvního na druhý je mnohem těžší než budovat druhý od nuly.

Udělejte si čas na to, abyste se naučili gramatiku a strukturovali správné věty. Bude to pomalé, ale je to jediná možnost, pokud opravdu chcete plynule.

[1] Lenneberg, 1967; Penfield & Roberts, 1959[2] Genesis, 1981; Harley, 1989; Newport, 1990[3] Snow & Höfnagel-Höhle, 1978[4] Stern, Burstall & Harley, 1975; Gorosch & Axelsson, 1964; Bühler, 1972; Florander & Jansen, 1968

      .