Co mě cestuje s mužem o obtěžování na ulici

Co mě cestuje s mužem o obtěžování na ulici

Seděl jsem na schodech našeho studia Airbnb a pro svůj první běh od té doby, co jsem před čtyřmi měsíci opustil Londýn, jsem šněroval tenisky. Když jsem smyčku svázal, pomyslel jsem si na mysl: „Doufám, že se nebudu obtěžovat.“

A pak jsem si vzpomněl: Nebyl jsem obtěžován čtyři měsíce a jediný důvod, proč jsem si myslel, že jsem automaticky spojoval s obtěžováním na ulici.

Moje počáteční vysvětlení pro čtyřměsíční období odkladu bylo „muži jsou zde odlišní“ - a možná jsou, ale existuje další faktor, který by mohl nabídnout lepší vysvětlení: pokaždé, když jsem byl na veřejnosti, byl jsem s Peterem. Od turistiky, cyklistiky a potápění po relaxaci na pláži byl Peter po mém boku a nevědomě mi poskytl „ochranu“, kterou obvykle nemám.

Věřte mi, že mě feministka obtěžuje, abych to řekl („Mám muže, který mě chrání“), ale rozdíl byl překvapivě jasný. Aniž bych trávil čas sám v Pacifiku, samozřejmě nemůžu s jistotou říci, zda je klid způsoben Peterem nebo jen kvůli zdvořilejší kultuře, ale mohu s jistotou říci jednu věc: je to zatraceně skvělé.

Všiml jsem si, že můj život v Londýně byl nějak těžší. Cítil jsem se krásnější, když jsem procházel ulicemi, více ostražitý, neklidný. Neboje se nebo paranoia; Spíše opatrně.

Říká se, že muži jsou náchylnější k fyzickým útokům na ulici a jsem si jist, že statistiky nelžou, ale to, co statistiky neukazují, je mentální zátěž, kterou většina žen nosí ve svém každodenním životě.

Někdy není obtěžování tak špatné a můžu o tom žertovat:

dva muži na mě křičeli z opačné strany ulice. Nakonec to vypadalo, že spolu bojovali. Přál bych si, abych to mohl Kodaked. - Kia Abdullah (@Kiaabdullah) 17. září 2012

Někdy je to zjevně neškodné, ale stále otravné:

muži jen proto, že se zdá, že je stejně neškodný jako „milý“ a říkáte, že to tiše neznamená, že se nejedná o obtěžování. - Kia Abdullah (@Kiaabdullah) 3. srpna 2014

a někdy je to naprosto nechutné, něco, co mnoho mužů nikdy nezažilo. Na začátku tohoto roku napsala Laura Batesová (zakladatelka každodenního sexismu) článek v The Guardian. V něm popisuje záplatu obtěžování jako „týden malých jehel“.

Když si to Peter přečetl, mírně komentoval: „Páni, je nešťastná.“ Po přečtení prvního odstavce měl pravděpodobně reakci, že mnoho dalších mužů-inteligentních, kosmopolitních, dobře narozených, gentlemanských mužů-také. Vysvětlil jsem jí, ne, neměla smůlu.

To je ono. V průběhu let jsem mu řekl některé z mých strašlivějších zážitků (většina z nich zmizela ve srovnání se zkušenostmi jiných žen).

Byl tam ten, kdo mě následoval ze stanice metra v 11 hodin. a pokusil se mě zastavit, když jsem spěchal na taxi. Byla tam skupina mladých lidí, kteří měli v autě megafon - megafon - a které, když jsem nereagoval na jejich sexuální komentáře, nazýval: „Ach, pojď! Podívejte se na to, co máte na sobě!“

V tento den jsem se nenáviděl, protože první věc, o které jsem si myslel, že je v pořádku, je červená, ale nedochází k žádnému štěpení a nosím punčocháče, takže nemám nohu - jako by se její chování omluvilo štěpení nebo noha. Byly to stejné šaty, jaké jsem měl na sobě, když muž prošel a řekl tiše „prsa“. Ten den jsem hodil šaty pryč.

Skutečnost, že jsem se s tímto kecy nemusel vypořádat a všechny ostatní zjevně neškodné trestných činů mi dávaly najevo, jak škodlivé je, jak nespravedlivé. Tyto poslední čtyři měsíce svobody mě naučily, že to, co přijímám jako život v Londýně, je nepřijatelné. Ještě si nejsem jistý, zda tato realizace, tato nově objevená nesnášenlivost, dobrá nebo špatná.

Vím jen, že se těším na to, až to zjistím.

Prohlášení o misi: Atlas & Boots