Cestování na dlouhé vzdálenosti: stojí ta bolest za to?

Cestování na dlouhé vzdálenosti: stojí ta bolest za to?

Petr zkoumal naše okolí. "Budeš tu v pořádku?" zeptal se nervózně, když si vzpomněl na můj zhroucení na Beverly's Beach.

Právě jsme dokončili prohlídku zařízení v eko-lodge na ostrově Mafana u pobřeží Vava’u na Tonga. Na Petera, který strávil měsíce života divokým kempováním, to nezapůsobilo, ale něco tak zásadního jsem od své cesty do Bangladéše před 20 lety neřešil. Zvládla bych to?

Bolest body

1. Regenwasserduschen: Da es auf der Insel kein fließendes Wasser gibt, mussten wir in stehendem Regenwasser duschen, das mit ärgerlicher Genügsamkeit aus einem oben liegenden Fass tropfte. Meine Haare zu waschen erforderte eine zenartige Geduld, die ich einfach nicht habe.
2. Gesalzenes Besteck: Das Regenwasser auf der Insel ist kostbar, also mussten wir unser gesamtes Geschirr im Meer spülen – was nicht gerade über meine Hygienestandards hinausgeht.
3. Essensentsorgung: Unsere Essensreste mussten bei einem Baumstumpf entsorgt werden, damit „die Mäuse aus der Küche bleiben“.

4. Kompostovací záchod: Jednalo se o vědro v plechové kůlně s několika dřevěnými prkny sestavenými k sezení. Nebylo žádné splachování; jen kbelík popela, který zamaskuje vaši firmu.

5. Úplná izolace: Nikde nebyla pitná voda. Nebyly tam žádné obchody, ulice ani lidé. Kromě mě, Petera a Vinnieho, který to místo provozuje, nebyl na celém ostrově vlastně nikdo, což mu dávalo rozhodně děsivý pocit.

Bod obratu

Druhý den jsme se rozhodli projet na kajaku na nějaké malé, nejmenované ostrovy v okolí. Měli jsme to štěstí, že jsme zažili neuvěřitelné zážitky (jako soukromá večeře na písečné pláži uprostřed Indického oceánu), ale ty byly vždy organizovány resortem.

Tentokrát jsme tam však byli z vlastní iniciativy. Nebyla tam žádná stodolarová záloha, která by nás tam dostala, žádný kapitán, který by nás nečekal, aby nás odvezl zpět, žádná bezpečnostní instruktáž, žádný košík s jídlem, žádný doprovod.

Měli jsme tyto tichomořské ostrovy jen pro sebe. Vzácnost tohoto zážitku byla opravdu dechberoucí. Když jsem se podíval přes vodu zpět na ostrov Mafana, uvědomil jsem si, že v takové pozici už pravděpodobně nikdy nebudu.

• alt=“Fernreisen“>
• alt=““>
• alt=““>
• alt=“Fernreisen“>
• alt=“Fernreisen“>
• alt=“Fernreisen“>
• alt=“Fernreisen“>
• alt=“Fernreisen“>
• alt=““>
• alt=““>
• alt=““>
• alt=““>
• alt=“Fernreisen“>
• alt=“Fernreisen“>
• alt=“Fernreisen“>
• alt=“Fernreisen“>
• alt=““>
• alt=““>
• alt=““>
• alt=““>
• alt=““>
• alt=““>
• alt=““>
• alt=““>
• alt=““>
• alt=““>
• alt=““>
• alt=““>

Verdikt

Cestování na dlouhé vzdálenosti stojí za tu bolest. Ano, museli jsme jet dvěma lety a lodí, abychom se tam dostali, a ano, došla nám pitná voda, a ano, naše jídla obsahovala více mořské soli než luxusní sáček waitrosových lupínků, ale naprostý zázrak při objevování neobydlených tichomořských ostrovů daleko převážil bolest.

Hlavní obrázek: Google Maps

      .