Jako cestovatel, ne při cestování

Jako cestovatel, ne při cestování

Kia bilancuje uplynulý rok a sdílí, jaké to je zůstat na jednom místě

Posledních 12 měsíců pro nás v Atlas & Boots přineslo nesmírnou změnu. Před rokem jsme s Peterem žili mimo Airbnbs, zatímco jsme lovili dům v Yorkshire Dales. Prohlédli jsme si 22 nemovitostí, napůl nabídli dvě z nich a pak viděli náš 23. dům, do kterého jsme se zamilovali. Nebylo to dokonalé (nepotřeboval žádný venkovní prostor a spoustu práce), ale 300 let starý kamenný dům s dřevěnými trámy a dlážděnou ulicí vypadal pro spisovatele jako ideální. Když vystrčíte hlavu ze světlíku, uvidíte dokonce i hrad.

A tak jsme se přestěhovali do země 240 mil severně od Londýna. Psal jsem o vzestupech a pádech a o tom, co mi v Londýně nejvíc chybí, ale také vím, že jsme se rozhodli správně.

• alt=“auf den Landweg wechseln“>
• alt=“Ein kurzer Spaziergang nach dem Umzug aufs Land“>
• alt=“Peter bewältigt einen Dales 30-Umzug aufs Land“>
• alt=“Der Gipfel verlagert sich aufs Land“>

Poté, co jsme se v září usadili v našem domě, jsme docela rychle zamířili do Namibie, Jižní Afriky, Lesotha, Eswatini a později Kostariky, kde jsme přivítali Nový rok.

Letos to pro mě bylo ale klidnější. Kromě Kostariky jsem letos cestoval na čtyři dny na Faerské ostrovy, takže jsem skoro nebyl pryč.

Pro ty z vás, kteří nevědí proč, mám letos vydanou knihu. Pokračování je naplánováno na listopad, takže jsem byl zalezlý doma, psal, prezentoval články a dělal rozhovory, občas jsem se odvážil vyrazit na literární festivaly.

alt="Seznam vybavení pro základní tábor Everest – Teplé oblečení">Atlas a botyPeter absolvoval cestu do základního tábora Everest beze mě

Mezitím se Peter vydal na Everest Base Camp Trek v Nepálu a nyní na Arctic Circle Trail v Grónsku beze mě. Je to hořkosladké, za prvé proto, že spolu milujeme cestování. To je mnohem zábavnější než cestování o samotě. Za druhé, nesměl jsem jet do Nepálu nebo Grónska!

Vím, jak to zní („Boo hoo, nemůžu dělat svou vysněnou práci kvůli své jiné práci snů“), ale po čtyřech letech hodně cestování mi připadá velmi zvláštní sedět na místě. Zde jsou některé z věcí, kterých jsem si všiml.

Nežárlím...dokud nežárlím

V životě jde o to, že často pociťujeme nedostatek, bez ohledu na to, jak nádherný to byl, pokud není úžasný teď. Nezáleží na tom, že jsem procestoval celý svět; Teď, když jsem doma a ty jsi někde v pohodě, asi na tebe budu závidět.

alt=”Země, které chceme nejvíc vidět, Mongolsko”>Čas snůOpravdu chci navštívit Mongolsko

Provozuji cestovatelský blog, takže samozřejmě znám spoustu cestovatelských blogerů a je fajn, když jsou ve městech, které jsem už viděl, nebo cestoval do zemí, které ještě neznám, ale jakmile jsou v jedné ze zemí, které bych chtěl nejvíc vidět (Mongolsko, Nepál, Grónsko), cítím se neklidně a nadšeně vyrazit na cestu. Život je v podstatě FOMO až do smrti.

Dostávám zpět svou barvu (nebo její nedostatek)

Je zvláštní, když se barva vaší pleti změní semipermanentně. V roce 2014, na naší cestě kolem světa, se moje barva dramaticky prohloubila.

alt=““>Island (2011) vs. Francouzská Polynésie (2014)

Tady jsem na Islandu se svojí barvou od narození ve srovnání se mnou ve Francouzské Polynésii po šesti měsících na silném slunci. Od té doby jsme pravidelně cestovali do teplých podnebí, takže jsem se nikdy nevrátil ke své původní barvě.

Po sedmi měsících ve Spojeném království, navzdory rychlému výletu na Faerské ostrovy (stěží známé žhnoucím sluncem), se pomalu vracím ke své původní barvě, což mi samozřejmě teď přijde divné, protože jsem tak zvyklá být opálená!

Když už mluvíme o kůži, ta moje vypadá úžasně

Moje pleť je nejzdravější za dlouhou dobu. Něco z toho bezpochyby souvisí s naším přestěhováním na venkov (po týdnu v Londýně mi doslova ztmavly póry, fuj). To také zahrnuje ochranu před sluncem, pocit odpočinku a neustálý dostatek spánku.

old=““>Atlas a botyTelefon to nedělá spravedlivě

Život na ulici může být stresující. Je těžké dostat se do rutiny, jíst zdravě nebo pravidelně cvičit. Být doma znamená, že se mohu starat o své tělo, což je viditelný rozdíl.

Obávám se, že nedělám svou část

Pravidelní čtenáři budou vědět, že vydáváme dva příspěvky týdně: středeční reportáže z cest a praktické tipy, aktuální debaty a sobotní šťastné seznamy.

Cestovní zprávy bývají časově náročnější, protože vyžadují nejen vhled do toho, co jsme dělali, ale také praktické informace o tom, jak to můžete udělat, kromě focení (kontrola, výběr, úprava, nahrání, připsání a označení všech našich). a video (i když lo-fi video).

old=““>Atlas a botyPetr se drží svého

Sobotní příspěvky jsou naopak jednodušší. Vzhledem k tomu, že momentálně necestuji, lví podíl cestovatelských reportáží sepsal za posledních pár měsíců Peter, což mě trochu mrzí.

Trvá na tom, že pokud se moje kniha stane bestsellerem, bude to stát za to, ale vzhledem k tomu, že každý týden vychází asi 4000 nových titulů, z nichž pouze 40 se stane bestsellery, je šance neslavného autora někde mezi nulou a 1 %. (A i když se na seznam dostanete, můžete vydělat méně než dva tisíce liber.) ¯(ツ)/¯

To mě přimělo se ptát, co v životě chci

Za poslední rok jsem své knize věnoval tolik času a energie... a teď musím napsat další. Říkám „musím“, jako by to nebyl můj sen, protože si při psaní knihy pamatuji na věci, které nemohu dělat.

Petr se mě nedávno zeptal: ‚Co bys dělal, kdyby ti byl nabídnut obchod na tři knihy?‘ a tato otázka mě naplnila strachem.

alt="Atlas & Boots Top 10 Posts">Atlas a botyLetos jsem si musel vybrat psaní místo cestování

Musel jsem se nad odpovědí vážně zamyslet. Kvůli knižním závazkům jsme letos obětovali měsíc v Kanadě a cestu na Aljašku. Peter trávil víkendy a večery beze mě a často chodil sám po Dales.

"Myslím, že musím říct ano," řekl jsem mu. Psaní knih je privilegium a nejsem si jistý, že bych kdy dokázal říct ne, navzdory mnoha obětem. Nikdo vám neřekne, že cenou snů jsou jiné sny a někdy musíte jeden nechat jít.

old=““>

Hlavní obrázek: Christine Bird/Shutterstock

      .