Otestujte své limity na sopce Cotopaxi

Otestujte své limity na sopce Cotopaxi

Věděl jsem, že bude zima. Věděl jsem, že to bude těžké. Nevěděl jsem, že to vzdám po pouhých 10 minutách na sopce Cotopaxi. Naše nadmořská výška 4 500 m, smíchaná s neobvykle drsným počasím, ztěžovala každý nádech, každý krok bojem. Když mi vítr udeřil do tváře, zavřela jsem oči a přemýšlela, ne poprvé, proč jsem se nechala Peterem přemluvit. Ledovce byly jeho věcí. Jeho koníčkem byla turistika v třeskutých mrazech. Mám rád dobrodružství, to jistě, ale ne, když to tak bolí. Raději mám adrenalin 10 stupňů nad bodem mrazu, díky.

Snažil jsem se soustředit na úkol: jednu nohu před druhou. Bez ohledu na promáčené rukavice, bez ohledu na neustálý déšť - prostě držte jednu nohu před druhou. Peter byl vpředu, doprovázen čilou skotskou dívkou, která v poledne lezla po skalách. (Nevadilo mi to...byl jsem hezčí.)

Uprostřed smečky byla skupina víkendových turistů, kteří naštěstí bojovali skoro stejně jako já. Vzadu byla další dívka z města. Místo pohorek si vzala tenisky – a cenu draze zaplatila.

Pomalu jsme se plahočili vpřed, hlavy nám bušily shora a kůže se nám třásla zimou. Po půl hodině se objevilo naše útočiště. Zdálo se to tak blízko, a přesto trvalo tak dlouho, než jsem se tam dostal. Petr se smál, když jsem mu později řekl, že chápu, proč se horolezci vzdávají jen pár metrů od svého vrcholu. Byl jsem samozřejmě dramatický, ale náš postup byl tak pomalý, že nám trvalo hodinu, než jsme vystoupali pár set metrů.

Když jsme konečně dorazili do útočiště, náš průvodce Henry nás všechny položil a požádal nás, abychom vážně zvážili, zda chceme pokračovat. Počasí bylo neobvykle špatné, řekl, a mohlo být obtížné vylézt dál. Část mě chtěla šťastně skočit dolů, ale část mě byla zklamaná. Došli jsme tak daleko, určitě bychom se dostali k ledovci?

Po 10 minutách uhmingu a ahingu a s jemným povzbuzováním Petera a Sprightly Scottish Lass jsme se jako skupina rozhodli jít dál. Znovu jsme naskládali promočené vrstvy a vyrazili do mrazu. Můj šátek zvlhnul od mého teplého dechu. Upravil jsem to, ale nakonec jsem měl jen šátek mokrý od deště. V mokrých rukavicích mi znecitlivěly prsty a spalující studený vzduch jako by se mi hnal nosem přímo do mozku. Jedna noha před druhou. Jedna noha před druhou a tak to šlo až do 5000m.

• alt=““>
• alt=““>
• alt=““>
• alt=““>
• alt=““>
• alt=““>
• alt=““>
• alt=““>
• alt=““>
• alt=““>
• alt=“einzigartige geografische Regionen Ecuadors“>
• alt=““>

Když jsme konečně dorazili k ledovci, popadali jsme dech dost dlouho na to, abychom fandili. Byla to relativně krátká túra, ale pocit úspěchu byl fantastický. Získal jsem vhled do toho, proč Peter miluje lezení po horách (ne že bych se k němu v dohledné době znovu přidal). Udělali jsme si chvilku, abychom se pokochali tím dramatickým pohledem a udělali pár fotek, na kterých vypadáme víc než trochu sešlápnuto. A pak ta těžká část právě skončila a my jsme se vrátili dolů.

Narvat se do čekajícího auta na základně bylo úlevou i bolestí. Naše kapající oblečení a vlhká kůže neumožňovaly příjemnou cestu zpět do našeho hotelu. Naštěstí na nás v naší chatě v The Secret Garden Cotopaxi čekal plápolající oheň. Tento klenot chaty je ideálním místem k prozkoumání národního parku Cotopaxi. S úžasným výhledem na sopku, skutečným ohněm v chatkách a společných prostorách a vířivkou to není váš zahradní rozmanitý hostel.

Jo, a zmínil jsem se, že v ceně pokoje jsou zahrnuty domácí koláče, svačiny happy hour a tři jídla denně? O hostelech často nešílím (hlavně proto, že jejich klientela je plná hipsterských hráčů na ukulele, kteří si myslí, že jsou tak podvratní, že si nechávají narůst vousy), ale The Secret Garden Cotopaxi mi ukradla kus srdce. Jeho jedinečná poloha znamená, že hráče na ukulele nepotkáte tak často jako dobrodružné outdoorové typy, kteří jsou nekonečně zajímavější. Navíc jako městská dívka jsem jen zřídka měla to potěšení usínat za zvuku otevřeného ohně. Po únavném dni to byla perfektní noc.

To podstatné

Co: Výlet na sopku a ledovec Cotopaxi (35 USD na osobu), 2,5 hodiny. K dispozici je vrcholový trek a další túry různé délky a obtížnosti, stejně jako vynikající výlet na koni – vše je možné rezervovat prostřednictvím The Secret Garden Cotopaxi. Soukromá chatka tam stojí 96 dolarů za noc a zahrnuje vlastní koupelnu, otevřený krb, neomezené množství teplých nápojů, tři jídla denně, domácí koláče, denní občerstvení v rámci happy hour a přístup do vířivky!

Kde: Národní park Cotopaxi, Ekvádor – 56 km jižně od Quita.

Kdy: Podle Summitpost.org má Cotopaxi nejvíce jasných dnů v roce v ekvádorských Andách. Výstupy lze zkoušet po celý rok. Červen a červenec jsou nejsušší měsíce, ale silný vítr není nic neobvyklého. Prosinec a leden jsou téměř stejně suché a mnohem méně větrné.

Jak: Pokud zůstanete v The Secret Garden Quito, můžete získat transfer do Secret Garden Cotopaxi za pouhých 5 USD na osobu. Chcete-li se domluvit, napište e-mail na adresu hola@secretgardenquito.com.

Leťte na mezinárodní letiště Quito (rezervujte přes skyscanner.net).

Poslání: Atlas & Boots

      .